Historie Arboreta

Již v  polovině 15. století se objevují první záznamy o tvrzi v Bílé Lhotě. Tvrz byla v 16. století přestavěna v renesančním slohu na zámek a dalšími přestavbami bohužel ztratila svou původní podobu. Od roku 1870 sloužil zámek jako sídlo statkářů Riedelů a po roce 1947 přešel do státní správy. Byl dočasně využit jako sídlo úřadů a zdravotnických zařízení. V zámku nezůstal žádný mobiliář, dochovaly se pouze malé fragmenty původní výzdoby.

Nejstarší zmínky o zahradě jako součásti tehdejší tvrze můžeme najít kolem poloviny 15. století. Tato zahrada měla být ovocná a pravděpodobně také zeleninová, ale nikoli okrasná. Není vyloučeno, že po prvních přestavbách tvrze  v 16. a 17. století se zde mohly objevit i zahrady okrasné, květinové. Už v té době však existovala nejstarší část parku – dubový hájek okolo dnešní Jízdárny.

Od konce 18. století až do roku 1840 patřil zámek s parkem rodu Ostheimů. Z této doby máme již zprávy o upraveném parku.

Jedna z dcer rytíře Ostheima se provdala za hudebního skladatele Konráda Kreutzera, dirigenta vídeňské opery. Konrád často pobýval v zámečku v Bílé Lhotě a traduje se, že si nechal přenést pianino pod staleté duby a zde komponoval své opery. Jednou z nejznámějších je Noc v Granadě.

V roce 1870 koupil zámek s parkem Jan Riedel. Park byl za jeho působení  upraven ve smíšeném francouzsko-anglickém slohu a   rozšířen o celé jedno pole. Francouzská část se soustředila spíše kolem zámku a měla podobu letničkových záhonů doplněných palmami v nádobách.

Největší zásluhu na dnešní podobě parku má ovšem Janův vnuk Quido Riedel (1878–1946). V roce 1898 vysadil několik dalších jedinců ke staletým dubům a roku 1900 pod starými duby vytvořil skalku, kde rostou převážně jahodníky. Mezi roky 1905–1926 působil Quido Riedel v Novém Dvoře u Opavy (dnešní arboretum Nový Dvůr) a pak se  vrátil do Bílé Lhoty. Začal tvořit park podle svých představ, shromáždil druhově bohatou a cennou sbírku okrasných a exotických stromů a současně pozvedl estetickou hodnotu celého parku. V letech 1938–1940 vysadil poblíž parku ovocný sad. Podle záznamů pěstoval jabloně, hrušně, švestky, třešně a další. Bohužel ve čtyřicátých letech 20. století nastaly kruté zimy a většina stromů pomrzla.

Po druhé světové válce majetek Riedelovy rodiny propadl státu, tedy správě místního národního výboru. Ten bohužel neměl prostředky k údržbě takového komplexu, takže parku nebyla věnována dostatečná pozornost a začal pustnout. Domácí rostliny přerůstaly exotické, trvalky byly zastíněny stromy a tráva rostla do nepřijatelných rozměrů. Palmy byly přestěhovány ze skleníků do chlévů, kde nepřežily. Skleníky se začaly používat jako prádelna. Postupně si však místní obyvatelé uvědomili hodnotu parku a počali s laickou péčí.

V roce 1965 park převzalo do své správy Vlastivědné muzeum v Olomouci. V roce 1966 nastoupil do funkce vedoucího arboreta zaměstnanec tehdejšího Krajského vlastivědného muzea v Olomouci Bc. Stanislav Hekele. Za dobu svého působení v parku provedl velkou řadu dosadeb a obohatil dendrologickou sbírku, která velmi utrpěla v poválečném období. Byly provedeny nutné úpravy v provozu parku, odstraněna značná část náletových dřevin, opraveny ploty, obnovena cestní síť atd.

Pro veřejnost byl park zpřístupněn pod názvem Arboretum v Bílé Lhotě v roce 1968. Již v roce 1969 byl park vyhlášen zvláště chráněným územím, v současnosti je zařazen do kategorie Národní přírodní památka.